Olga Oldřichová se narodila 1. června 1928 jako Olga Šicnerová v Břeclavi. Vzpomíná si, že ve čtvrté třídě slavila svůj první sportovní úspěch – vyhrála běh přes školní dvůr. Po válce se stala se členkou SK Přerov, kde začala ihned trénovat a jezdit na závody. Už v červenci 1945 získala v Praze 3. místo ve skoku do výšky. Bavil ji ale hlavně běh. Začala vyhrávat závody a stávala se známou závodnicí. Od roku 1947 se už zúčastňovala soutěží v reprezentaci a vyhrávala. Svůj a současně i československý rekord v běhu na 100 metrů postupně zlepšovala – 12,5 pak 12,4 a čas 12,0 to byl kvalifikační výkon pro OH 1948 v Londýně.
Olga vyhrála v Londýně rozběh, ale v meziběhu ji zpomalil pád smůla a doběhla třetí. Jenže do dalšího závodu postupovaly jen dvě závodnice. Později se Olga dozvěděla, že časem v rozběhu byla na OH třetí nejlepší Evropankou. Smutek z nešťastného pádu vyvážilo přijetí u královské rodiny. Společně s Emilem Zátopkem byla přijata v Buckinghamském paláci, kde si s královnou podali ruce a krátce pohovořili. Pro Olgu to nebyl problém, protože kromě své mateřštiny mluvila ještě velmi dobře německy i anglicky.
Po OH se Olga vrátila do Přerova a později do Brna, kde studovala cizí jazyky a doma i v zahraničí závodila za Zbrojovku Brno. Narodily se jí tři děti, proto v roce 1960 již dělala „jen“ rozhodčí. Sport ji po letech ale opět přitáhl a závodila ještě ve veteránských soutěžích. Poslední zahraniční závody absolvovala v roce 1985, pak už to byly jen závody v Československu.
Zdeněk Remsa se narodil roku 1928. Svoji sportovní kariéru začal jako reprezentant ve skocích na lyžích, na V. ZOH ve Svatém Mořici 1948 skončil v této disciplíně na 20. místě. Na Turné čtyř můstků skončil v sezóně 1955/56 na 35. místě, v sezóně 1956/57 na 10. místě a v sezóně 1957/58 na 20. místě. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 1954 ve Falunu skončil na 37. místě. Na Mistrovství světa v klasickém lyžování 1958 ve Lahti skončil na 43. místě.
V roce 1960 ale začala ještě důležitější etapa Remsovy dráhy, když nastoupil do Dukly Liberec a stal se trenérem reprezentačního družstva skokanů. Trénoval Jiřího Rašku, Dalibora Motejlka, Josefa Matouše, Rudolfa Hönla a další skokany. Ti začali pod jeho vedením porážet seveřany, kteří v té době hráli ve světě skoků na lyžích prim. Nové tréninkové metody, které Remsa prosadil a pro něž nadchl reprezentační tým, brzy přinesly výsledky. Od světového rekordu Motejlka v letech skokem dlouhým 142 metrů, až po senzační olympijské medaile Jiřího Rašky na X. ZOH v Grenoblu.
Mimořádný Remsův trenérský přínos si uvědomovali i sami skokané a širší veřejnost, která jeho svěřencům běžně přezdívala „remsa boys“ .
Oběma oceněným gratulujeme a přejeme hodně zdraví !
Zdroje: klub-pratel-boskovic.cz ( Eva Šmétková a Tomáš Pitner), olympic.cz, Wikipedia