Nejmladšímu je 13, nejstaršímu 90. Někdo přijel jen z jiné pražské čtvrti, další z jiného kontinentu. Všechny ale spojuje nadšení pro věc a velká spousta energie. To jsou dobrovolníci na XVI. všesokolském sletu.
K hladkému průběhu sletu přispívává i kolem stovky dobrovolníků, kteří pomáhali a pomáhají především při sokolském průvodu, během pódiových vystoupení a v Edenu. K práci na sletu se dostali různě – někdo přes Facebook, někdo i přes Sokolský zpravodaj České televize. Nejde totiž jen o sokoly – až třetina dobrovolníků jsou jen nadšenci pro věc, kteří (zatím) nejsou členy Sokola.
„Všichni vytvořili skvělou partu, i když poprvé jsme se viděli až 30. června,“ říká Barbora Vilímovská, která má na starosti dobrovolníky přímo v místě konání hromadných cvičení, tedy v areálu stadiónu v Edenu. To má i svá specifika – místní dobrovolníci tak prošli například i školením o chování davu nebo jak jednat v krizových situacích.
Bářini dobrovolníci mají na starosti spoustu důležitých věcí – provoz areálu, chod šaten a zázemí pro cvičence, usazování diváků během programu, ale i zvukařinu a pouštění hudby nebo celkovou koordinaci chodu sletu.
Jde o velmi pestrou směs lidí ze všech koutů naší země. Ale nejenom z ní. „Máme tu i jednoho dobrovolníka z American Sokol,“ chlubí se Barbora Vilímovská a upozorňuje, že podobně zajímavý příběh mají i její nejmladší a nejstarší svěřenci. „Našemu benjamínkovi je třináct let. Přesto chtěl pomáhat na sletu. Takže ještě před naší první schůzkou s ním přijela maminka, všude ho provedla a pak ho tu s partou kamarádů nechala na celý týden. A je opravdu platným členem týmu! Naší nejstarší člence je zase už přes devadesát, ale přesto si nedokáže představit, že by na nepřiložila ruku k dílu. A i ona je pro nás velkým přínosem a obohacením. Už pro ty životní zkušenosti,“ dodává s uznáním B. Vilímovská.
Všichni dobrovolníci jsou podle ní nesmírně ochotní a snaživí, ať už jde o „ostřílené matadory“, kteří pomáhají pravidelně třeba i na veletrhu For Kids, nebo o úplné nováčky. „Chtěla bych všem moc a moc poděkovat za jejich skvělé nasazení. Myslela jsem si, že se budou přes týden postupně měnit, ale hodně jich tu zůstává na celou dobu sletu. Jejich energie je opravdu nezdolná a já sama si z ní dobíjím baterky,“ uzavírá vděčně Barbora Vilímovská.
