Pokud vás zaujaly atraktivní obrázky obou fotografů, není se co divit. Oba jsou na slovo vzatí profesionálové s úctyhodným životopisem. Markéta (rodačka z moravského Kyjova) se sportu různým způsobem věnuje od dětsví. Do svých deseti let aktivně provozovala sportovní gymnastiku, v letech 1982–1993 hrála na vrcholové úrovni tenis (patřila dokonce do první pětky našich tenistek). Po absolvování gymnázia ve Zlíně ale nakonec vystudovala ateliér průmyslového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Postupně si vybudovala pověst vyhlášené sportovní fotografky. Je jedinou ženou, která má možnost v rámci Tour de France fotografovat cyklisty z motocyklu. Po dvouletém pobytu v Londýně mezi roky 2001–2002 navázala na svou předchozí práci na profesionálních cyklistických závodech. Společně s dokumentací vrcholového sportu vytvořila soubory o londýnském metru nebo fotografické deníky z cest po světě. V současné době pracuje na dokumentu o české amatérské cyklistice nazvaný Kola pro život. V minulém roce vydala vlastním nákladem obrazovou knihu Re-cycling. A jak se tak zkušené fotografce pracpvalo na sletu? “Všechny sletové akce byly vizuálně nesmírně zajímavé. Především oba programy hromadných cvičení byly snem každého fotografa. Doufám, že se mi podařilo tu výjimečnou atmosféru zachytit,” pochvalovala si práci po skončení sletu Markéta.
I pro rodilého Jihočecha Václava šlo o první slet fotografovaný od začátku do konce. Dříve zaznamenával jen části (např. průvod nebo nácvik). S láskou k fotografii se prakticky narodil. Jeho tatínek, Václav Pancer starší, je nestorem jihočeských fotografů (nedávno oslavil 92. narozeniny), který po několik desetiletí přispíval do nejrůznějších jihočeských novin. Václav se rozhodl kráčet v jeho stopách. A na tatínkovu práci navázal opravdu důstojně – stal se profesionálním fotografem pro ČTK a jako specialista na sportovní fotografii přinesl obrazové reportáže z mnoha významných světových sportovních událostí. A teď to nejlepší – i Václav je sokol! “Pocházím z Prachatic, kde je jedna z nejstarších jednot, založená roku 1891. Snažíme se nyní spíše z tradice a nostalgie držet existenci jednoty. Jen dva jsme v aktivním věku, běháme, jezdíme, na kole, lyžích, plaveme. Občas pro zábavu závodíme pod hlavičkou T. J. Sokol Prachatice,” říká bratr Václav o svých sokolských aktivitách. A i když už pro něj tedy Sokol není “španělskou vesnicí”, slet na něho hluboce zapůsobil: “Jsem velmi nadšený a zároveň překvapený tou silnou, zdravou energií, která na sletu byla. Té je v této době v naší společnosti pomálu. Takže fotografování byla radost na všech úrovních. Nálada byla skvělá, i když sokolové stáli při nácviku dvě hodiny na slunci v Edenu nebo se mačkali po půlnoci do přeplněné MHD. Nezapomenutelný je nedělný průvod Prahou. I když to byly pro fotografy spíše sprinty na krátkou vzdálenost. Dobrou atmosféru měly představení na nádvoří Tyršova domu. Na obrázky byl bohatý i gala večer. Emotivní byl závěr večera s ochotníky v Narodním divadle. Mě osobně nejvíc vzala za srdce, choreografií a hudbou, sestava staré gardy slovinských gymnastů na bradlech. Zkrátka – kdo to neprožije se Sokoly, dost těžko pochopí…”
Markéta i Václav si tedy focení na sletu užívali, důkazem jsou právě jejich sletové fotografie. Přejeme příjemnou prohlídku!