Jak se Vám líbil slet?
Jako bývalý sokol jsem sledoval XVI. slet se značnou dávkou sentimentu. Byl jsem samozřejmě zvědav, jak se bude dětem cičit na Uhlířovy a moje písničky, ale mé dojetí způsobilo něco jiného: s jakou chutí se sjeli cvičenci všech věků do Prahy, aby bezchybně předvedli, na co se celý rok připravovali. Dojala mě také solidarita hlediště s velikým travnatým jevištěm. Potlesk za každým podařeným efektem. A ukázalo se, že mě dokáže dojmout i naprosto dokonalá organizce, díky které na sebe jednotlivé skladby navazovaly bez jediné hluché minuty. Byl jsem rád, že Sokol žije.
V kolika letech jste začal chodit do Sokola? Pamatujete si ještě, do jaké sokolovny to bylo?
Bylo mi devět let, když mě rodiče přihlásili do Sokola v Praze Vršovicích. Měl jsem to z domova dost daleko, asi tři kilometry pěšky, ale chodil jsem poctivě, dokud nám Sokol nezrušili.
Čemu všemu jste se v Sokole věnoval?
Zatoužil jsem stát se trubačem, a tak jsem se naučil na trubku zvanou fanfárka. Nemá žádné klapky, troubí se na ni jako na polnici.
Jaké vzpomínky na své působení v Sokole máte? Co Vás tam nejvíc bavilo?
Nejvíc vzpomínám na dva letní sokolské tábory. Konaly se poblíž šumavského městečka Frymburk na místě vojenského tábora, který tu zanechala americká armáda. Stýskalo se mi po rodičích, ale s odstupem vím, že mě to pochlapilo. Naučil jsem se plavat a měl jsem úspěšné číslo u táboráku.
Měl jste na mysli někoho konkrétního ze Sokola, když jste psal svoji postavu z Po strništi bos, která je také sokolem?
Inspirací pro tu vlasteneckou postavu byl řídící učitel mé manželky. Jestli byl sokol, nevím. Udělat z něj sokola mě ale napadlo, protože to z charakteru této postavy logicky vyplývalo.
Jak vidíte budoucnost Sokola? V čem vidíte jeho hlavní hodnotu v dnešní době?
Byl pro republiku užitečný v jejích těžkých dobách a jeho ideály by se neměly v naší „bezideálové“ době ztratit.