v těchto dnech dostávám velké množství emailů, telefonátů, sms zpráv i dalších vzkazů od našich členů. Veliká část reaguje na návštěvu předsedy vlády ČR pana Andreje Babiše na XVI. všesokolském sletě. Jejich četnost i intenzita mne překvapily, proto jsem se rozhodla se k situaci vyjádřit, neboť není v mých silách odpovědět všem jednotlivě.

Asi nikoho nepřekvapí, že názory ve vzkazech se diametrálně liší. Od negace návštěvy až po poděkování premiérovi za podporu sletu a sokolského hnutí. Tedy stejně jako na stadionu, kde se ozýval pískot i potlesk. Samozřejmě plně respektuji svobodné vyjádření názorů – považuji to za důkaz, že náš spolek žije, a to mi dělá radost.

Chtěla bych pouze upřesnit dvě věci, o nichž jsem přesvědčená, že by měly zaznít. XVI. všesokolský slet je natolik významnou akcí, že je zde účast vrcholných představitelů státu a českého sportu naprosto žádoucí. Obzvláště v roce oslav 100. výročí založení republiky. Pozvání dostali všichni vrcholní představitelé našeho státu, odezva, bohužel, nebyla velká. Musím tedy říci, že zájem pana premiéra mne potěšil. Strávil na sletu společně s vládním zmocněncem pro sport Milanem Hniličkou pět a půl hodiny, dokonce shlédl generálku, poté i večerní program.

Druhou podstatnou věcí je skutečnost, že slet bychom bez podpory státu nikdy nedokázali zorganizovat, a to i přesto, že více než polovinu nákladů hradí sami sokolové a ČOS z vlastních zdrojů. Naše jednání o podpoře XVI. všesokolského sletu se dlouho – dalo by se říci, že i roky – odehrávalo v rovině příslibů, které ale nedošly realizace. Až teprve letos na jaře se nám podařilo, s velkým přispěním pana Hniličky, získat podporu předsedy vlády Andreje Babiše a díky tomu i odpovídající finanční příspěvek. I proto jsem byla ráda, že pan premiér viděl, že státní prostředky byly vynaloženy správným směrem a že Česká obec sokolská je významným partnerem státu v oblasti sportu. Již v Edenu zazněl příslib dlouhodobé podpory naší činnosti.

Reakce na XVI. všesokolský slet jsou ze všech stran velmi pozitivní a to je společný úspěch celého sokolského hnutí. Jsem na Vás hrdá – pojďme si tedy společně užít tyto emoce z dobře odvedené práce.

Hana Moučková

starostka České obce sokolské

Zasedání se zúčastnili zástupci z několika zemí ze dvou kontinentů (Evropy a Ameriky). Letošní schůze byla navíc v rámci tříletých cyklů volební. Voleni byli starosta (Jean Hruby – American Sokol Organization) , 1. místostarosta (Hana Moučková – ČOS), 2. místostarosta (Thomas Frey-Materna – Sokolská župa Rakouská), náčelník (Petr Svoboda – ČOS), náčelnice (Lenka Kocmichová – ČOS) a tříčlenná revizní komise (Joseph Bielecki – Sokol USA, Peter Stakič – Savez Soko Srbije a Lubica Držková – Sokolská Únia Slovenska)

Zasedání RSSS se koná každoročně, vždy v místě, kde má daná sokolská Organizace nějakou významnou akci (proto došlo letos na Českou republiku). Loni tak setkání při příležitosti 150. Výročí založení místního Sokola hostila Vídeň, v roce 2016 se odehrálo v USA, kde Sokol vznikl 29 let po Vídni.

Světový svaz sokolstva vznikl z popudu zakládajících sokolských organizací existujících ve světě i v tehdejším Československu. Sokolské hnutí se rychle šířilo nejen v českých zemích, ale během následujících desetiletí byly sokolské organizace zakládány v řadě evropských zemí a především v zámoří – v USA a Kanadě. V době komunistické éry, kdy sokolské hnutí v Československu bylo de facto zakázáno, žilo dále díky sokolským organizacím v zahraničí. Po obnově Sokola v Československu v roce 1990 byly obnoveny i vzájemné kontakty s organizacemi v zahraničí a tato spolupráce vyústila v roce v 1993 v návrh ustavit Světový svaz sokolstva, k čemuž došlo oficiálně jeho registrací na počátku roku 1994.

Světový svaz sokolstva byl založen za účelem spolupráce a podpory všech sdružených sokolských organizací, šíření sokolských myšlenek a obnovování či zakládání sokolských organizací všude, kde o to bude zájem. V praxi pak je jeho úkolem koordinovat činnost jednotlivých členských organizací a vzájemně si v ní pomáhat.

 Nadšení diváci vytvořili čtvrtečnímu i pátečnímu programu hromadných cvičení bouřlivou atmosféru. „Byla to povedená oslava sokolské myšlenky i důstojný příspěvek k oslavám 100. výročí samostatné republiky. Cvičenci si to užívali a skvělé reakce publika byly sladkou odměnou za ty nervy a úsilí. Sokolové ukázali, co v nich je,“ říká náčelník České obce sokolské Petr Svoboda, který má program v Edenu na starosti.

Na úvod i na závěr sletu se odehrály slavnostní ceremonie s choreografiemi, které odkazovaly na stoleté výročí vzniku Československa. To se jako jeden z hlavních motivů vinulo i celým sletem. Při jeho založení sokolové hráli důležitou roli. Československá stovka inspirovala i společnou skladbu Spolu.

„Velmi pozitivní bylo, že sletu si všimla i naše politická reprezentace. Pan premiér strávil na sletu podstatnou část čtvrtečního odpoledne a celý večer. Bylo vidět, že zájem z jeho strany nebyla jen zdvořilost,“ byla potěšena starostka České obce sokolské Hana Moučková.

Diváci viděli celkem 11 skladeb připravených Českou obcí sokolskou, včetně jedné skladby česko-slovenské (symbolicky pojmenované Spolu). S jednou skladbou se představila také Česká asociace Sport pro všechny, další přidaly gymnastky z Dánska. V Edenu vystoupili sokolové nejen z České republiky a Slovenska, ale třeba i z USA, Kanady, Německa, Rakouska nebo Austrálie. Nejmladšímu cvičenci sletu byly dva roky, dvěma nejstarším pak 96 let! Nejvíce cvičenců během jedné skladby se ploše objevilo u skladby Cesta – 1 562. Při slavnostním zakončení bylo na ploše dokonce na 2 000 lidí. Na ploše se také představilo více než 1000 dětí mladších 6 let.

Jedna z nejatraktivnějších součástí sletu se uskutečnila hned na úvod 1. července.  V zahajovacím sletovém průvodu prošlo centrem Prahy na 13 tisíc domácích i zahraničních sokolů a jejich hostů. Sledovaly je davy Pražanů i zahraničních návštěvníků metropole. Na scéně Národního divadla dokonce při příležitosti slavnostního zahájení poprvé v dějinách odehráli celé představení ochotníci. Spojené sokolské soubory předvedly Naše furianty od Ladislava Stroupežnického.

Jedním z vrcholů sletu byl slavnostní večer Sokol Gala, tedy přehlídka nejlepšího sokolského výkonnostního a vrcholového sportu. Divákům se předvedlo na 500 vystupujících, zástupců více než 20 tradičních i méně tradičních sportů z České obce sokolské a také zahraniční hosté z Kanady, Dánska a Slovinska. Průvodcem večera byl známý divadelní soubor Cirk La Putyka – řada jeho členů prošla sokolskými oddíly.

Na několika místech Prahy se celý týden odehrávala řada vystoupení, koncertů, výstav i divadelních představení. Sokol také letos navázal na tradici sletových pohlednic s motivy od významných českých výtvarníků.

„Byl to pro všechny úžasný týden s mimořádnou atmosférou, o kterou se zasloužilo strhující nadšení a energie vystupujících, diváků, organizátorů i desítek dobrovolníků, kteří se o hladký průběh této obrovské akce zasloužili. Ukázali jsme, že jsem tradiční organizace s moderní tváří a spoustou mladých členů, kteří jsou naší budoucností. Kdo si to nechal ujít, může to napravit za šest let na XVII. všesokolském sletu 2024,“ uzavírá hodnocení sletu Hana Moučková.

Pánové, rozhlasový komentář k celé sletové skladbě zazněl v éteru poprvé po 70 letech. Jak se po této obnovené premiéře cítíte?

DN: Vyčerpaně! A musím přiznat, že úplně nejlepší pocit to není, byla to nakonec z velké části improvizace.

Pročpak?

DN: Připravovali jsme se na komentování skladby Cirkus. Jenže časový plán se posunul, ale okénko ve vysílání Českého rozhlasu bylo pevně dané, takže nakonec jsme museli zařadit Děti, to je věc! Zjistili jsme to pár minut před vstupem, takže vlastně to nakonec pro nás byl pěkný „cirkus“…

Asi bychom měli čtenářům vysvětlit, proč jde o tak náročnou disciplínu…

DN: Když komentujete třeba fotbal, mluvíte o něčem, co v základu každý zná a mnohokrát to viděl. Jenže na sletu má každá skladba svoji premiéru, navíc se toho v ní děje každou chvíli strašně moc. Předat divákovi alespoň celkový dojem je hrozně náročné. A část toho, co se děje na ploše, prostě musíte vypustit.

Jak jste se na to připravovali?

DN: Nebylo to jednoduché – naposledy byl slet v rozhlase živě komentovaný v roce 1948, takže nám nemohl poradit ani nikdo z kolegů. Mluvili jsme tedy o tom alespoň s některými sokolskými pamětníky, třeba s paní Evaldovou nebo panem Talašem. Oběma už je přes devadesát, ale přesto to pro nás bylo velmi poučné. Také jsme se radili i s autorkou skladby Cirkus, i když to nám nakonec vzhledem k programové změně moc nepomohlo. Celkově musím přiznat, že Kuba byl výrazně pečlivější…

JM: Zkoušel jsem si najít staré reportáže k tomuto tématu, přípravou byly i současné příspěvky na Radiožurnálu, které jsme o sletu odvysílali. Našel jsem záznamy z let 1948 a 1938. Komentář z „osmačtyřicátého“ už byl dost ovlivněn ideologií nastupujícího režimu. Záznamů z roku 1938 se to samozřejmě netýkalo, ale tam zase byla bohužel dost špatná technická kvalita.

A kdy jste se nejvíc zapotili?

DN: Já jsem se pořádně zapotil už ve chvíli, kdy mi řekli, že budu komentovat slet. A pustilo mě to prakticky až teď!

Co kdyby vám někdo za šest let řekl, že si to máte zopakovat?

DN: Klidně!!!

JM: Ona nám to ulehčila základní „rozhlasácká“ poučka – prostě mluv o tom, co vidíš!

Děkujeme za rozhovor a za šest let budeme držet palce, ať to jde více podle plánu!

Tisíce cvičenců předvedli během krásného letního večera prokomponovaný pořad, který se od svého slavnostního zahájení a přivítání hostů až po poslední tóny česko-slovenské skladby Spolu nesl v duchu oslav stoletého výročí československého státu. Sokolská stráž na koni, symbolická přítomnost T. G. Masaryka i M. R. Štefánika, přinesení sokolských praporů a úvodní proslovy program zahájily. Pak už publikum bouřilo nadšením při provedení všech skladeb, ať už šlo o seniorskou Princeznu republiku nebo dětské skladby V peřině a Cirkus. „O cvičení v Sokole a o vystoupení na sletu je velký zájem. Pro srovnání s posledním sletem mohu uvést, že nejméně obsazená skladba ČOS má letos přes 800 cvičenců, v roce 2012 to bylo 250. Některé skladby mají více cvičenců, než se vejde na plochu stadionu, proto některé skladby mají dvě garnitury účastníků,“ říká náčelník České obce sokolské Petr Svoboda, který má program v Edenu na starosti.

Děti, malí “sokolíci”, svojí bezprostředností a přirozeným nadšením výrazně oživovali a posilovali atmosféru večera. Jejich vystoupení ve skladbě Děti to je věc! si přišel vychutnat i autor hudby, Jaroslav Uhlíř. Velkou pozornost si vysloužilo také vystoupení zahraničních hostů, dánských gymnastek Ollerup Perormance Man. Finální Spolu, kde na ploše vystoupily stovky českých i slovenských cvičenců, zase bylo působivým potvrzením toho, že ani po rozdělení společného státu bratské svazky mezi oběma národy neochladly.

K hladkému průběhu sletu přispívává i kolem stovky dobrovolníků, kteří pomáhali a pomáhají především při sokolském průvodu, během pódiových vystoupení a  v Edenu. K práci na sletu se dostali různě – někdo přes Facebook, někdo i přes Sokolský zpravodaj České televize. Nejde totiž jen o sokoly – až třetina dobrovolníků jsou jen nadšenci pro věc, kteří (zatím) nejsou členy Sokola.

„Všichni vytvořili skvělou partu, i když poprvé jsme se viděli až 30. června,“  říká Barbora Vilímovská, která má na starosti dobrovolníky přímo v místě konání hromadných cvičení, tedy v areálu stadiónu v Edenu. To má i svá specifika – místní dobrovolníci tak prošli například i školením o chování davu nebo jak jednat v krizových situacích.

Bářini dobrovolníci mají na starosti spoustu důležitých věcí – provoz areálu, chod šaten a zázemí pro cvičence, usazování diváků během programu, ale i zvukařinu a pouštění hudby nebo celkovou koordinaci chodu sletu.

Jde o velmi pestrou směs lidí ze všech koutů naší země. Ale nejenom z ní. „Máme tu i jednoho dobrovolníka z American Sokol,“ chlubí se Barbora Vilímovská a upozorňuje, že podobně zajímavý příběh mají i její nejmladší a nejstarší svěřenci. „Našemu benjamínkovi je třináct let. Přesto chtěl pomáhat na sletu.  Takže ještě před naší první schůzkou s ním přijela maminka, všude ho provedla a pak ho tu s partou kamarádů nechala na celý týden.  A je opravdu platným členem týmu! Naší nejstarší člence je zase už přes devadesát, ale přesto si nedokáže představit, že by na nepřiložila ruku k dílu. A i ona je pro nás velkým přínosem a obohacením. Už pro ty životní zkušenosti,“ dodává s uznáním B. Vilímovská.

Všichni dobrovolníci jsou podle ní nesmírně ochotní a snaživí, ať už jde o „ostřílené matadory“, kteří pomáhají pravidelně třeba i na veletrhu  For Kids, nebo o úplné nováčky. „Chtěla bych všem moc a moc poděkovat za jejich skvělé nasazení. Myslela jsem si, že se budou přes týden postupně měnit, ale hodně  jich tu zůstává na celou dobu sletu. Jejich energie je opravdu nezdolná a já sama si z ní dobíjím baterky,“ uzavírá vděčně Barbora Vilímovská.

Jak jste spokojena s dosavadním průběhem sletu?

Musím říci, že zatím jsem velmi spokojena – nadšena! Práce spousty obětavých organizátorů a dobrovolníků se skvěle zúročila a už několik dní si můžeme užívat skvělá vystoupení všeho druhu, který vždy nadchnou publikum. A to máme vrchol – hromadné skladby teprve před sebou!

Co vás zatím na sletu nejvíc zaujalo?

Nemůžu samozřejmě vybrat jeden pořad, to by bylo nespravedlivé vůči ostatním. Ale jednu věc bych vyzdvihla ráda – totiž úžasnou atmosféru, ve které se slet odehrává. Skutečného ducha sokolské pospolitosti, ze kterého by měli bratři  Tyrš a Fügner určitě radost. A ještě jednu věc nelze opomenout, a sice ohromnou radost, která je vidět na nejmladší sokolské generaci. To vše mě naplňuje optimismem do budoucna.

Jistě už jste se bavila i se zahraničními sokoly o tom, jak úvod letošního sletu hodnotí – co na ně udělalo největší dojem? A v čem vidí pamětníci rozdíly oproti minulým sletům?

Zahraniční sokolové jsou také nadšení, oceňovali zejména perfektní organizaci sletu a také sletového průvodu. Dokonce jsem slyšela ohlasy, že šlo o nejlépe organizovaný průvod, jaký někteří pamětníci zažili…

Mimochodem, sletový průvod patřil k jistě nejatraktivnějším součástem sletu. Jak jste si ho užila vy osobně?

Průvod se vydařil snad nejlépe, jak mohl – ideální počasí, spokojení sokolové všech generací, přihlížející Pražané i cizinci, velká odezva v médiích. Pro mě osobně to byla nádherná přehlídka sokolské energie a nadšení. Všimla jsem si mnoha „minivystoupení“ v průběhu průvodu, z nichž spousta byla neplánovaná, inspirovaná jen radostí z pohybu a sounáležitosti s ostatními sokoly. A také mě potěšilo, že přihlížející to dokázali ocenit.

Dosavadním vyvrcholením sletu bylo asi představení Sokol Gala v O2 areně. Považujete tento formát za nosný i od příštích sletů?

Myslím, že nejlepší odpovědí na tuto otázku je jednak přímo elektrizující  atmosféra, kterou v O2 areně včera publikum vytvořilo, i zájem České televize o tento pořad. Přítomnost živého orchestru na scéně dala tomuto typu programu nový impuls a rozměr a vzhledem k tomu, že se jednalo i o „sokolské“ hudebníky, dokonale potvrdila naši všestrannost!

A na závěr si dovolím jednu osobní otázku – paní starostko, kolik jste toho od soboty naspala?

Ne příliš, ale to nevadí! Energii nyní čerpám z úžasné atmosféry, z krásných setkání, z vřelosti sokolů, které potkávám, z rozhovorů…. Myslím, že energii naakumuluji a vydrží na hodně, hodně dlouho.
Držíme palce a přejeme hodně sil do zbývající části sletu!

 Po oba dny vyběhne na plochu vršovického stadiónu 15 000 cvičenců, aby provedli každý den 10 sletových skladeb. „Je to posun a důkaz, že o cvičení v Sokole a o vystoupení na sletu je velký zájem. Pro srovnání s posledním sletem mohu uvést, že nejméně obsazená skladba ČOS má letos přes 800 cvičenců, v roce 2012 to bylo 250. Některé skladby mají více cvičenců, než se vejde na plochu stadionu, proto některé skladby mají dvě garnitury účastníků,“ říká náčelník České obce sokolské Petr Svoboda, který má program v Edenu na starosti.

Sokoly z celé České republiky podpoří na 1 500 cvičenců ze zahraničí. Většina skladeb je připravena sokolským hnutím, včetně jedné skladby česko-slovenské (symbolicky pojmenované Spolu), s jednou skladbou se představí Česká asociace Sport pro všechny a s jednou skladbou vystoupí hosté ze zahraničí. Skladba Spolu má ještě jednu zajímavost – bude předvedena v roce 2019 na světové gymnaestrádě v rakouském Dorbirnu, kde bude reprezentovat Českou a Slovenskou republiku v rámci programu hromadných skladeb. „Bude to také poprvé, kdy budou dva státy prezentovány v rámci jedné hromadné skladby,“ dodává P. Svoboda.

Ve čtvrtek i v pátek slet nabídne dva odlišně komponované programy s různým scénickým pojetím a za rozdílných světelných podmínek.  Ve čtvrtek bude použito scénického osvětlení, o den později bude za denního světla na řadě další série 10 skladeb včetně těch pro nejnižší věkové kategorie. Páteční program vyvrcholí slavnostním zakončením všesokolského sletu, při kterém se na ploše sejdou cvičenci ze všech sletových skladeb.

„Každý z obou dnů hromadných cvičení je originální svým programem, scénickým provedením, atmosférou. Rozhodně neprohloupí ten, kdo se přijde podívat ve čtvrtek i v pátek,“ uzavírá pozvánku do Edenu Petr Svoboda.

I. program hromadných vystoupení (5. 7. v 21:00)

 Slavnostní zahájení

Princezna republika (senioři)

V peřině (mladší žákyně)

ČASPV (gymnastická koedukovaná skladba)

Dánsko (dorost)

Děti, to je věc! (mladší žactvo)

Cirkus (starší žactvo)

Ženobraní (ženy)

Borci (dorostenci a muži)

Siluety (dorostenky a ženy)

Spolu (dorost, muži, ženy)

II. program hromadných vystoupení (6. 7. v 14:00)

Spolu (dorost, muži, ženy)

Noty (předškolní děti)

Cirkus (starší žactvo)

Cesta (ženy)

Méďové (rodiče a děti)

Děti, to je věc! (mladší žactvo)

Ženobraní (ženy)

Borci (dorostenci a muži)

Siluety (dorostenky a ženy)

Princezna republika (senioři)

Slavnostní zakončení