Byla to historická premiéra – vůbec poprvé v dějinách Národního divadla totiž celé představení odehrál ochotnický soubor. Všichni účinkující sice asi měli před představením větší či menší trému, ale nakonec všechno dobře dopadlo. „Byl to velký závazek, ale samozřejmě také zážitek, který se v naší divadelní kariéře asi už nikdy nebude opakovat,” přiznává režisér inscenace, zkušený Bohumil Gondík.
O tom, o jak velký počin se jednalo, svědčí i velikost realizačního týmu: na jevišti se objevilo na třicet pět herců včetně dětí a osm muzikantů. S technickým personálem šlo o více než čtyřicet lidí.
„Chtěl jsem něco, co se hodí na velká jeviště, protože předpokládám, že budeme hrát mimo Prahu v pronajatých krajských anebo městských divadlech a také se před rokem mluvilo o tom, že se možná bude zahajovat v Národním divadle. A na taková jeviště se hodí známá česká klasika. Stroupežnický věděl, pro jaké jeviště píše Naše furianty. A ukázalo se přes mnohé kritické hlasy po prvním uvedení, že to byl nápad výborný,“ říká režisér představení Bohumil Gondík, a dodává: „Naši furianti budou také svou lidovostí dobře ladit se sokolskou myšlenkou kulturně-sportovního spolku.“
Že měl Bohumil Gondík pravdu, naznačily i nadšené reakce a ovace ve stoje ze strany publika. Velkou premiéru v Národním tedy máme za sebou, celý všesokolský slet před sebou. Přejeme krásné zážitky!